Jak budou na tento rok vzpomínat veteráni grindcorové a punkové scény? A co si myslí omladina, jež na univerzitních rádiích rozjíždí podcasty o hardcoru a staví další patra domácí zinové scény? Jak proběhl rok kapely, jejíž desku nejčastěji zmiňují lidé napříč žánry jako špičku roku? Dnes zrekapitulujeme rok u GRIDE s Čertem, přispěl i zpěvák FVTVRE, redaktor Headlineru a někdejší základní stavební jednotka legendy zvané SUNSHINE, Kay Buriánek. Pokud bychom měli vyjmenovat všechny kapely a aktivity, ve kterých je nebo byl Milan Trachta, tak tím zaplníme první stránku. Já z minulých nejvíc cením LAHAR a BALACLAVU, ze současných PROTIJED a pořad Modeláři na Radiu Wave. Nejmladší generaci dnes zastoupí Marek Hardbolec z Kids and Heroes a pořadu Proud na Rádiu R. Jednu z nejvýraznějších desek nahrála v roce 2020 kapela TÁBOR, takže jsem rád, že přispívá i Kateřina a o košatý konec se postaral duševní otec zinu TELEPATIE a šéfredaktor webzinu Fobia, Coornelus. Otázky stejné. Co dal a vzal rok 2020 a TOP5.

Míra „Čert“ Čertík (GRIDE)

Tenhle rok byl pro mou kapelu GRIDE asi nejsložitějším obdobím. Po rozpadu původní sestavy jsem řešil další personální komplikace. Covid a měsíční izolaci s rodinou už mám taky zdárně za sebou. Vše jsem přečkal jen s nějakou tou šedinou navíc. Dostal jsem za to větší nadhled a sílu jít dál.

Top 5 bez pořadí:
VOIVOD – The End of Dormancy
PURPLE IS THE COLOR – Epic
SOMNIATE - The Meyrinkian Slumber
NAPALM DEATH — Throes of Joy in the Jaws of Defeatism
CONTRASTIC – Mamun

Kay Buriánek (FVTVRE, Headliner)

Vzal mi zásadní část mojí práce a samozřejmě koncerty. Dal mi naopak nový příležitosti, pomohl mi srovnat si priority a trávit mnohem víc času s rodinou, což považuju jednoznačně za pozitivum.

TOP 5 alb 2020

Vzhledem k tomu, že každej rok dělám takovej recap na web Proti šedi a letos je tam těch alb padesát, pět se zdá být těžká volba, ale zkusím to a vyberu spíš divnější věci. Bez pořadí.

GAG – Still Laughing. Cokoliv vychází na Iron Lung se skoro vždycky trefuje do mýho vkusu. GAG nejsou výjimkou. Dlouhodobě mě tahle kapela baví a jejich nový album je zase trefa do černýho. Nasranej, sarkastickej, vtipnej hardcore punk z Olympie.
Bandcamp: https://ironlungpv.bandcamp.com/album/still-laughing-lp-lungs-164

OILY BOYS - Cro Memory Grin. Absurdní kombinace zdánlivě nekompatibilních prvků v tomhle případě zafungovala a je z toho pro mě jedna z nejzajímavějších desek uplynulýho chaotickýho roku. Někde jsem četl, že je to jako mišmaš Cro-Mags a Wire, což je mimochodem dost vtipnej příměr, ale svým způsobem dává smysl.
Bandcamp: https://oilyboys.bandcamp.com/album/cro-memory-grin

VIDEODROME – 2020. Nahraný až na samým konci roku, v prosinci, na čtyři stopy. Lo-fi bordel, nahodilý flashe něčeho ujetýho, divnýho a zároveň přitažlivýho. Kapela z Denveru ex členů Raw Breed, Blood Loss, Victims of Fire a dalších lokálních part. Pokud vás baví hodně nemocnej hardcore punk na okraji, zkuste tohle.
Bandcamp: https://videodromehc.bandcamp.com/releases

CIVIC CENTER - The Ground Below. Šestkrát zpomalený Joy Division na opiátech. Absence jakýkoliv melodie. Super obal.
Bandcamp: https://civiccenter.bandcamp.com

GALL - 17:21 MIN. Experimental powerviolence noise grindcore sludge z Postupimi. Sedmnáct minut a dvacet jedna vteřin dobrovolný tortury, jako kdyby se hejno sarančat zbláznilo a páchalo hromadnou sebevraždu střemhlavým pádem na plechovou střechu varny perníku.
Bandcamp: https://gallviolence.bandcamp.com/album/17-21-min

Milan „Banán“ Trachta (Radio Wave, PROTIJED, I AM PENTAGON, PUSTINA…)

Byl to pro mě težkej rok. I pro mé okolí, pro ty, které miluju. Ani ne tak kvůli Covidu. Ale za žádných jiných 12 měsíců jsem se toho nedozvěděl víc sám o sobě. Mnoho z těch zjištění bolí, ale proces uvědomování si jich považuju za jednu z nejopravdovějších a nejdůležitějších věcí ve svém životě. A za to jsem přes všechnu bolest vděčnej.

1. TÁBOR - Liebe
2. SEVERNÍ NÁSTUPIŠTĚ - Rostli Jsme Spolu
3. ULVER - Flowers of Evil
4. CORIKY - s/t
5. DROPDEAD - s/t (2020)

Marek Hadrbolec (Kids And Heroes, Radio R, Proud)

Dvacetdvacet mi zůstane v hlavě jako rok, který mě připoutal k počítači. Home office, uzavření univerzity i nemožnost kulturně žít a potkávat přátele, to všechno mě uvrhlo do zajetí monitoru a klávesnice. Naštěstí jsem typ člověka, který se snaží prázdná místa v životě hned nějak zaplnit. A tak se tam, kde mi 2020 něco vzal, vzápětí objevilo něco nového. Třeba jsem se konečně odhodlal založit si blog …

Pro náš pořad Proud se koronavirus zdál být kulkou do hlavy – uzavření univerzity znamenalo zámek na dveřích studia a stopku pro vysílání. Z popela a touhy tvořit ale nakonec vznikl pod vlajkou Proudu povedený psaný obsah, za který jsem na sebe i trochu pyšný. To platí obzvlášť u Proudích recenzí, na které dostávám super ohlasy, které mě zase popostrčily k dalšímu psaní. A nakonec jsme stihli i několik vysílání ve studiu.

Jak jsem se snažil obsahově živit Proud, tak jsem trochu zanedbával domovské Kids and Heroes. Report ke každému koncertu, který jsem stihl a jeden rozhovor do tištěného zinu. Bída. Tím spíš, když koncertů bylo v 2020 jako šafránu.

Zpětně si ale říkám, že si je aspoň budu lépe pamatovat. Akce jako loňský Pushteek Fest nebo bizarní podzimní koncert Esgmeq v Kabinetu Múz asi jen tak z hlavy nedostanu. Zvláštní poklona patří pořadatelům volyňské Summer Punk Party: za trpělivost a odvahu. Právě absence koncertů pro mě ale byla nejhlubší ránou loňského roku. Ty známé tváře, které jsem zvyklý potkávat pod podiem, mi opravdu chybí. Naopak nových nahrávek byly tuny. A vybrat z nich pětici nejlepších byla Sofiina volba.

Top 5 alb roku 2020

SNACKTHIEF – Snackthief. Definitivně deska roku. Bolavá královna maturitního plesu, ze které si někdo šeredně vystřelil. Jízda po horské dráze pubertálních emocí a pohled na střední školu bez optiky růžových brýlí. To vše a ještě mnohem víc je debut brněnských Snackthief. Sázka na, v Čechách opomíjené , midwest emo se vyplatila, a tahle self-titled deska se mi od května ani trochu neoposlouchala. Skvělé vokály, hravé kytarové linky a nápady, které v našem rybníčku chyběly. Hrozně moc mě to baví.

KRUHY – EP III. Další Brno a další emo. Náhoda? Nemyslím si. EP, které jsem netrpělivě vyhlížel, a povedlo se na výbornou. Kruhy si mě získaly zejména svými texty, které dokážou patos podat s grácií a originalitou sobě vlastní. Tahle trojice si navíc tentokrát dodala odvahy a vykročila i do pro ně nezmapovaných vod. Bod za odvahu a tisíc dalších za skvělou nahrávku. Už se těším na EP IV.

BELL WITCH – Stygian Bough volume I. Soundtrack pro letošní rok jako dělaný. Neúprosný funeral doom Bell Witch tu kráčí ruku v ruce s éterickým hlasem Aerial Ruin. Nechte tuhle desku, ať si vás hodinu poválí na jazyku. Chvíli to hřeje a chvíli to bolí – výsledek je ale okouzlující. Dvacetiminutový epos The Bastard Wind je asi můj nejposlouchanější song roku 2020. Po Mirror Reaper z roku 2017 další klenot do sbírky Bell Witch.

TOUCHÉ AMORÉ – Lament. I kdyby byl Lament tou nejslabší desko Touché Amoré, pořád by se tu objevil. Protože dokud jsou tu TA, můj svět dává smysl. S tímhle albem jsem zpočátku bojoval a chtěl od něj to samé vypětí a bolest jako od předchozí desky Stage Four. Tahle deska je ale do velké míry o smíření a zotavení se. A když jsem se ji naučil tak brát, zavrtala se mi hluboko do srdce. Hned vedle veškeré další tvorby téhle kapely.

THY CATAFALQUE – Naiv. Tohle je takový pestrobarevný bonus. Od čistě black metalových počátků ušli Thy Catafalque dlouhou cestu. Cestu, která vyvrcholila jejich loňským albem Naiv. Na desce se toho děje spousta: avantgardní metal střídá maďarský folklór, který zase střídá soundtrack ke Stranger Things. Zdá se to jako jízda, která nemůže skončit jinak než katastrofou. Opak je ale z nějakého podivného důvodu pravdou, tak se utíkejte projet.

Kateřina Malá (TÁBOR, OSWALDOVI, Respect Festival)

Rok 2020 mi v únoru dal novou práci v promotérské agentuře a v březnu se mi vysmál do obličeje. Následovalo období intenzivního domácího pobytu, protože shodou okolností celá naše domácnost pracuje v kultuře. Doma jsme poslouchali vinyly, cédéčka, kazety, co se nám za léta nahromadily, což mě obecně vedlo k ponoru do minulosti a naposlouchávání starších a starších věcí a hlavně k intenzivní četbě o hudbě. Ještě před zavřením veřejných knihoven jsem se zásobila, taky jsem se dostala k těm publikacím, na které dosud v mé vlastní knihovně sedal prach.

^{foto: Andrea Petrovičová}

Mám pocit, že jsem letos o hudbě víc četla, než ji poslouchala. Sociální odloučení od přátel mě odloučilo i od jejich tipů na nové desky, takže i tím si vysvětluju cestu do hlubin hudební historie. Ale světlou stránkou věci bylo moře času a s ním spojená koncentrace, se kterou jsem se mohla všem činnostem věnovat.

Minulý rok ale nakonec nebyl zas tak pasivní. V září jsme zvládli realizovat Respect Festival, vyšla nám deska s kapelou Tábor (ale to bylo vlastně sklízení plodů minulosti, protože jsme ji nahráli víc než dva roky předtím a byla hotová už dávno), k desce jsme naplánovali týdenní turné, které jsme ihned po jeho oznámení zase poslali k ledu. V listopadu jsme s kapelou Oswaldovi, obohaceni o nového člena Adama, absolvovali soustředění a toulky po Jizerských horách. Po návratu ze soustředění do Prahy jsme v zavřeném, prochladlém a milovaném klubu Underdogs' nahráli nové věci. Dobrý ten rok nebyl, ale špatný taky ne.

TOP 5 alb 2020
CORIKY - Coriky
OvO - Miasma
BLACK TAR JESUS  - The Year Insane
FIONA APPLE - Fetch the Bolt Cutters
UKWLT - Remedios

Petr Moletz (Telepatie zine, Fobiazine)

Z hudebního hlediska mi dal velké množství kvalitních tuzemských desek. Rok 2020 byl v tomhle směru velmi silný. Ale o tom později. Dal mi nové desky, které jsem si v podobě LP a CD koupil, a bylo jich o něco víc než loni. Přibylo mi ve sbírce docela dost tištěných zinů. Na Fobii jsem napsal přibližně stejné množství článků jako v roce 2019. Podobně jako v loňském roce jsme začali s kámošema na podzim dělat na Telepatii, což mě moc baví, aby letos v březnu mohlo vyjít třetí číslo.

V životě mimo hudbu jsem začal víc courat po lese. Začalo to „karanténovými“ procházkami hned v březnu, aby se postupně přidaly cyklotripy a od podzimu se to opět vrátilo jen k pravidelným turistickým výletům. Skóre bylo slušné. Aplikace Mapy.cz mi ukazuje za rok 2020 pěkných 122 aktivit. Nachozeno a najezděno 2 088 kilometrů, převážně v brdských lesích. Což po rekonvalescenci s kolenem beru jak velké plus.

V roce 2020 jsem začal víc poslouchat podcasty – hudební, sportovní, politické, zábavné… A na svoje poměry přečetl víc knih než kdy jindy – 31.
Radost mi udělalo, že jsme se s klukama z kolektivu Telepatie a Fobie viděli i jinde než jen na hudebních akcích. Potěšilo mě, že jsme byli schopni se v době zákazů a „nemámmocčasu“ sejít a uspořádat release party Telepatie, první redakční sraz Fobie v historii a třeba i společně vyrazit na pochoďák po Šumavě. Jsem rád, že nejsme jen virtuální přátelé. To jsou jasné plusy.

Co mi rok 2020 vzal? Z hudebního hlediska mi sebral hlavně koncerty. Vrcholem měli být RAGE AGAINST THE MACHINE, no nic, lístek suším dál. Líto mi je Brutalu, kde bych býval byl, měl jsem v plánu po letech zaskočit na OEF. Mezi další ukradené akce počítám jarní pražský indoor festival Eternal Noise Misery, červnový Magick Musick festival u Sušice... Na podzim bych nechyběl v Písku na Thrash Nightmare a na stejném místě bych byl v prosinci na akci Burial in Sand. Kolik jiných koncertů bych navštívil? Těžko říct. Odhaduju, že mi vir ukradl cca 10 až 20 běžných klubovek.

Smutné bylo, že jsem v průběhu roku otupěl a to, že akce nebyly, mi vyloženě žíly netrhalo. Ono v těch 40 letech už stejně není potřeba být všude. A přiznávám, byl jsem už z koncertů i do jisté míry „přežranej“ a několik jich pomalu odzíval. Smutné, ale pravdivé.

Co ale vnímám za loňský rok jako úplně největší negativum, bylo, že se mi v průběhu roku několikrát dostavil splín z pocitu nesvobody, nemožnosti si jen tak někam v klidu vyrazit. Vyrazit si kdy chci já, a ne když zrovna platí nějaké zmatené povolení. Tenhle stav mi přijde už neúnosný.

TOP 5 alb 2020

Letos se to sešlo tak, že mi víc sedla domácí scéna, takže uvedu desky jen z ní. Jako tradičně jsem si vybíral z různých koutů, scén… prostě tam, kde to mám rád a nemusí se jednat jen o metal. Uvedených, fakt šibeničních TOP 5, předkládám abecedně.

ELBE – Eschatology. Z debutu jsem odvařený nebyl. Jenže tady je to úplně jiná kapela. Posílená o další členy, a hlavně o skvělého zpěváka. Post rocku je tu tak akorát, aby to nezavánělo rozplizlou nudou, do toho odkaz toho nej z devadesátkového doomu. Ze začátku nenápadná záležitost zrající s každým poslechem.

KULTRA! – K nevíře. Odrostlí rožnovští punks valí hity jako blázen. Elektro punk s prvky dubu, chytlavými refrény a tradičně skvělými texty. Zřejmě moje nejošoupanější LP roku.

SOMNIATE – The Meyrinkan Slumber. Česká Francie. Tahle blackmetalová parta se mi trefila do vkusu. Esence toho nej z mého oblíbeného francouzského black metalu převedena do vkusně poskládaných momentů s nepřehlédnutelným vlastním vkladem. Půlhodinový vyhlazovák, který se musí otočit několikrát po sobě.

OLAF OLAFSONN AND THE BIG BAD TRIP – Temple of Serenity. Jejich předchozí 2LP zbožňuju. Know how téhle kapely je i tady, sympatické ale je, že „Olafové“ přišli zase s něčím novým. Komplet jiný přístup ke zvuku, sevřenější skladby, kratší stopáž… na české scéně působí jako úkaz.

THE CORONA LANTERN – Certa Omnibus Hora. Až nečekaně dobrá deska, a to nejen v rámci doom metalu. Pomalý monolit, který si hraje s atmosférou. Téměř každá skladba nabízí sladkou odměnu prostřednictvím výrazných momentů, na které se těším znova a znova.

Nelze nezmínit další kapely, které v roce 2020 vydaly povedené desky: ANTIGEN, LAHAR, NAV, OR, PERFECITIZEN, TÁBOR, TRNY A ŽILETKY, VOLE…